winter1.jpgwinter2.jpgwinter3.jpgwinter4.jpgwinter5.jpgwinter6.jpgwinter7.jpgwinter8.jpg

Stručná argumentace k přijaté důchodové reformě a zavedení II. pilíře

Tři pilíře důchodového systému:

Dle stávající podoby důchodové reformy má být stávající důchodový systém ČR od ledna 2013 třípilířový.

I. pilíř bude tvořit jako dosud průběžný dávkový systém nazývaný také zkratkou PAYG (pay as you go).

II. pilíř bude postaven na nových důchodových fondech, do kterých bude možno odvést část peněz z I. pilíře, konkrétně 3 % z důchodového pojištění a další 2 % z hrubé mzdy. Fondy druhého pilíře budou nabízet různé investiční strategie.

III. pilířem se stane současné penzijní připojištění, které se bude nově nazývat doplňkové penzijní spoření.

 

Podstata důchodové reformy

Podstatou důchodové reformy je parametrická změna ve státním pilíři - dobrovolné vyvedení zatím tří procentních bodů z důchodového pojištění. Avšak tato parametrická změna je zásadní z pohledu systémové, téměř nevratné změny, která nijak nestabilizuje státní solidární pilíř, naopak vyvolává další potřebu veřejných financí na úhradu takto způsobeného transformačního dluhu a snižuje nejen solidaritu státního pilíře, ale i jeho váhu v důchodovém systému.

Vyvedení prostředků z I. do II. pilíře

Klient, který se přihlásí do nově zavedeného II. pilíře, tímto krokem vyvede z I. státního solidárního pilíře tři procentní body ze svého důchodového pojištění a k nim povinně přidá další dvě procenta ze svého vyměřovacího základu. Tím se především oslabí příjmová část státního důchodového účtu. Nominální částka bude závislá na počtu pojištěnců, kteří se trvale do II. pilíře zapojí, a rovněž na výši jejich příjmů. Současný odhad pro r. 2013 činí -20 mld. Kč. Tento výpadek však dlouhodobě nepokryjí plánované příjmy ze zvýšené sazby DPH. Vyvolaná realita nakonec povede k dalšímu snížení míry solidarity ve státním pilíři a k poklesu poměru důchodů ke mzdám, což sníží reálnou hodnotu státních důchodů!

Riziko vstupu do II. pilíře pro občany      

Bez rizika nebudou ani občané, kteří se do II. pilíře zapojí. Zvýší se jim celkové odvody do důchodového systému a nebudou moci toto své rozhodnutí již změnit. Udržení a kapitalizace jejich úspor v soukromých pilířích budou závislé na světovém politickém a hospodářském vývoji, finančních turbulencích i úspěšnosti či neúspěšnosti jimi vybraného správce důchodového spoření. Riziko si ponese desítky let každý klient sám.

Zavedení II. pilíře důchodového systému, s nímž počítá novela zákona o pojistném na důchodové spoření, způsobí destabilizaci státního pilíře a větší účast privátní sféry na správě důchodů. Sníží se solidarita a zákonitě se tím zvýší počet chudých důchodců. II. pilíř ohrožuje nízkopříjmové občany, středně příjmovým nepomůže.

Výhodnost II. pilíře pro privátní penzijní společnosti

Naopak pro privátní (soukromé) penzijní společnosti je zavedení II. pilíře velice výhodné, jelikož jim slibuje pohádkové zisky. V současné době neexistuje jiný obdobný produkt, který by zabezpečoval těmto finančním společnostem průběžně nové a nové smlouvy zajišťující 40 let pravidelných příjmů od milionů lidí. Přitom stát zajišťuje pro tento finanční kapitál právní prostředí, propagaci a reklamu, a opírajíc se o mezinárodní autority, např. Mezinárodní měnový fond, Světovou banku, Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Evropskou komisi, doslova nahání do systému své občany. Navíc bude financovat ze státního rozpočtu část jejich režie - administraci výběru a distribuci peněz od lidí ke společnostem. Jen tyto náklady mají v r. 2013 překročit částku 60 mil. Kč! Další náklady ponese ČNB, která je pověřena státním dozorem.

Důvod vládního návrhu proto KSČM nevidí v léčbě důchodového systému, ale v nenasytnosti finančního kapitálu, který nechce promarnit svou příležitost a využívá všech pák, včetně mezinárodních institucí. KSČM proto bude i v budoucnu prosazovat, aby byl II. pilíř dobrovolný, nezávislý na podpoře státu a nikterak neovlivňoval I. pilíř.

Cílem KSČM je dlouhodobá stabilizace I. státního pilíře jakožto garanta finančního zabezpečení důstojného stáří.

KSČM není proti tomu, aby se občané zajišťovali na důchod prostřednictvím různých pilířů důchodového systému, či jinak. Je však zásadně proti tomu, aby to bylo na úkor prvního, státního průběžného solidárního pilíře, který má dle názoru KSČM zajistit solidně každého, kdo poctivě pracoval. Ať se každý občan, který má na odloženou spotřebu, dobrovolně jakkoli na důchod zabezpečuje, ale stát musí garantovat každému, kdo poctivě pracoval, solidně prožité stáří již z I. pilíře.

Stabilita I. pilíře je především v tom, že se jedná o povinný pilíř pro všechny občany. Je průběžně financovaný, dávkově definovaný, je solidární příjmově i generačně, je regulovatelný podle potřeby tak, jak se společnost v čase vyvíjí. A je státem garantovaný.

Systém založený na kapitálovém dobrovolném spoření má větší rizika, než jsou rizika státu v čele se zodpovědnou vládou a parlamentem. KSČM proto prosazuje účinnou státní prorodinnou politiku, dále státní platby za náhradní doby pojištění, oddělení (i účetně) důchodové pojištění ozbrojených složek a zaměstnanců, odstranění stropů na odvody pro vysokopříjmové skupiny, řešení nezaměstnanosti úspěšnou hospodářskou politikou vlády, nikoliv předčasnými důchody. KSČM odmítá snižování ceny práce, které oslabuje státní pilíř důchodového pojištění. Náklady na administraci státu se nemají hradit z pojistného, ale
z daňového systému. Je třeba důsledně postupovat proti nelegálnímu zaměstnávání, které ubírá peníze z důchodového pojištění.

KSČM požaduje zrušení zastropování

Státní důchodové pojištění bylo sice koncipováno jako solidární kolektivní zabezpečení a všichni poplatníci pojistného měli původně stanoven vyměřovací základ dle stejných pravidel. Tento princip byl narušen rokem 2008, odkdy byla nejen snížena míra solidarity, ale též příjmy do státního rozpočtu.

Nyní platí, že zaměstnanci nebo OSVČ, pokud mají příjem nad hranicí maximálního vyměřovacího základu (4,8násobek průměrné mzdy), odvádějí ze své hrubé mzdy pojistné pouze z maximálního vyměřovacího základu bez ohledu na to, zda tuto hranici překročili o 1 Kč nebo o desítky či stovky tisíc Kč. Lidé s vysokými příjmy tak vlastně odvádějí celkově menší procentní podíl z příjmů než ti, kteří maximální vyměřovací základ nepřekročili. Výpočty se různí v údaji, o kolik korun takto státní rozpočet ročně přichází. MPSV odhadovalo v roce 2008 snížení výběrů o pět miliard korun, odbory o 18 miliard korun. Tato úleva se týká asi 40 či 60 tisíc občanů, kteří si však díky zavedení jednotné daně, která je pro ně vlastně regresivní, a také díky zavedení stropů na odvody pojistného výrazně zvýšili své příjmy převodem různých jiných plnění do zdanitelných příjmů fyzických osob. Státní rozpočet tak ročně ztrácí nejméně osm, ale možná i 18 miliard korun, které stát musí ušetřit na milionech důchodců, neboť důchodový účet je v důsledku půl milionu předčasných důchodců (dopad neschopnosti vlády řešit nezaměstnanost jinak, než na úkor důchodového pojištění)
v deficitu.

Zavedením maximálního vyměřovacího základu byla snížena nejen míra solidarity, ale též byly sníženy příjmy státního rozpočtu určené na sociální transfery, což je v období hospodářské krize ještě více protismyslné (nesmyslné). KSČM proto navrhuje zrušení stropů pro placení pojistného na sociální zabezpečení (návrat před rok 2008 - vyměřovací základ nebude mít žádnou horní hranici a dopadne na všechny poplatníky pojistného bez rozdílu), obnovení solidarity, zvýšení příjmů státního rozpočtu a tím snížení deficitu na důchodovém účtu! Nechť bohatí platí sociální pojištění podle výše svého příjmu.

Závěr

Pravicové reformní návrhy důchodového systému ČR vycházejí z představ a zájmů finančního kapitálu, zatímco sociální cíl byl upozaděn. Vyhrává vidina maximálních zisků pro soukromé fondy.

Tyto návrhy přispějí k dalšímu oslabování státního solidárního pilíře důchodového systému (I. pilíře), neboť vyvedení peněz z něj bude zákonitě přispívat k růstu deficitu na důchodovém účtu. To povede ke snižování váhy státního pilíře, ke snižování náhradového poměru »státního« průměrného důchodu k průměrné hrubé mzdě ze 40 % na konečných 20 %. S tímto vývojem vláda počítá a vyhovuje jí. Jejím cílem je přimět co nejvíce lidí spořit individuálně v soukromých důchodových fondech. To však dopadne velmi tvrdě zejména na nízkopříjmové skupiny občanů. Přitom se zcela absurdně navrhuje zvýšit podporu ze státního rozpočtu ve prospěch vysokopříjmových skupin v ekvivalentních kapitálových pilířích.

Právě na změně důchodového systému je nejplastičtěji vidět logika pravicové vlády – solidaritu bohatých s méně majetnými obrací v pravý opak. To je nezakrývaný asociální cíl pravice. Pod heslem »méně státu« se převádí povinnosti státu na privátní sféru, kolektivní solidární sdílení rizik se omezuje a postupně se přenáší na individuální ekvivalentní sdílení rizika. Jednotlivec je však vždy zranitelnější!Důchodové spoření, tzv. druhý pilíř, bude výhodný jen pro skupiny s vyššími příjmy, pokud však vývoj nejen doma, ale i ve světě bude lineárně neměnný, sociálně stabilní, finanční kapitál ustojí všechny turbulence atd. I tyto skupiny tak vstupují do velkého rizika.

KSČM podporuje transformaci penzijního připojištění se státním příspěvkem. A to v souvislosti s oddělením majetku klientů a akcionářů, se zajištěním funkce systému pro dlouhodobé důchodové zabezpečení či s vyřešením zodpovědnosti akcionářů za profinancování likvidace dluhů, které vznikly náborem a přestupy klientů. KSČM však zásadně nesouhlasí, aby státní sociální příspěvek, který je světovým unikátem, ještě více zatěžoval státní rozpočet a byl určen výhradně těm, kteří mají možnost ukládat z vyšších příjmů vyšší částky. Jedná se o jednoznačnou diskriminaci části občanů.

KSČM se zásadně staví proti zavedení tzv. II. pilíře v jeho současné podobě, jenž je v podstatě jen dvojčetem penzijního připojištění. Je nejen ekvivalentní, ale navíc má vzniknout na úkor příjmů státního solidárního pilíře. Jde o hazardní a v podstatě nevratný krok, který potřebu financí v důchodovém systému jako celku nevyřeší, jen je jinak přerozdělí. A to v neprospěch lidí s nižšími, ale i s průměrnými a mírně nadprůměrnými příjmy. Proti tomuto řešení se postavily jak odbory, tak zaměstnavatelé. Jde o bezprecedentní nakrmení nadnárodního finančního kapitálu a stát nemůže nikterak za tyto dlouhodobé
a obrovské prostředky občanů ručit. Přesto se stává propagátorem, organizátorem, legislativcem i donucovacím prostředkem ve prospěch jednoho vybraného odvětví podnikání.

KSČM nepodpořila tento vládní návrh, naopak prosazuje, aby každý občan byl za svou celoživotní práci solidně zabezpečen státním důchodem. K tomu je třeba postupně stabilizovat a optimalizovat současný systém. Občané, kteří mají na odloženou spotřebu, ať si dobrovolně, dle vlastního rozhodnutí a na své riziko, vyberou na finančním trhu takové produkty, které budou vyhovovat jejich představám. Děje se tak již nyní. Občané, kteří toho nejsou z jakýchkoli důvodů schopni, musí být dostatečně zajištěni státem.